O jednom kříži u Stonařova

Na celé Vysočině se u cest nebo v polích potkáváme s pomníčky, milníky a kříži. Některé jsou malé a chválí Hospodina, některé jsou větší a nesou zprávu o tom, co se v tomto místě událo. Málo křížů je jako poděkování za dobrý skutek. Většina z nich byla postavena na místě nešťastných událostí, na místech, kde někdo zemřel, nebo byl dokonce zabit. Jeden z takových větších křížů v mém okolí se nachází na otínské cestě nedaleko Stonařova. Dostal se mi do rukou německý text o vyšetřování vraždy Franze Proksche, narozeného 22. ledna 1797, pletaře punčoch ze Stonařova, která se udála v březnu 13. v roce 1839 na otínské cestě. V tomto místě stojí pamětní kříž, který nechala postavit rodina. Nápis na něm říká, že pro 3 groše byl zabit člověk. Nevím, jakou hodnotu měly 3 groše, asi to nebylo moc. Dalo by se dobře zjistit, co si za 3 groše mohl člověk koupit, ale to není to nejdůležitější. (Toto platidlo se používalo ještě za 1.sv. války, potom přišla koruna, se kterou se vlastně potkáváme dodnes..) Z vyšetřovacího spisu vyplývá, že účastníky celého nešťastného příběhu jsou: Mathias Niemetz,voják, příslušník K.K.Erz. Ludwig Infanterie, místně příslušný do Lhoty, která je v panství brtnickém - vrah! Franz Proksch, pletař punčoch ze Stonařova- zabitý ! Svobodník Georg Drubek ! Franz Hocham, kočí, povozník z Pavlova! A tak se spletly nitky příběhu, kde nakonec jeden zůstal mrtev a ostatní později vypovídali, jak se celá událost sběhla. Z vyšetřovacího spisu, který je z počátku docela nepřehledný se v časové ose popisuje celá mašinérie vyšetřování vraždy. První vyšetřování probíhá ve Stonařově, poté je případ předán Zemskému soudu v Jihlavě. Jak by řekl klasik, nultá hodina pro jednoho byla osudná.

Příběh začal v Jihlavě 11. března, kdy si vojín Mathias Niemetz t.č. na dovolence v hostinci u Hvězdy dal 9 mázů piva, nějaký chléb a zaplatil 15 grošů a ve 2 hodiny vyšel směrem na Telč přes Stonařov. Před víláneckým lesem ho dohonil svobodník Georg Drubek.A tak jim cesta společně lépe ubíhala. Oba došli do Stonařova, zastavili se v hospodě u Krebsů, vypili nějakou pálenku, zde se k nim připojil i Franz Hocham, povozník z Pavlova a všichni tři se později vydali dále na cestu k Pavlovou. Když byli od Stonařova asi půl hodiny cesty, potkali civila, kterého Hocham poznal. Byl to Franz Proksch, pletař punčoch ze Stonařova . Ten 13. března odešel ze Stonařova do Pavlova, aby tam od pana faráře nakoupil obilí k setí. Pavlov tehdy patřil k panství telečskému. Byla to asi 1 hodina cesty od Stonařova. Skutečně se prokázalo, že koupil 50 měřic ovsa a zaplatil 40 fr. I když požadovaná cena byla tehdy 50fr. Nechal si rozdíl u sebe, zřejmě s tím, že zaplatí příště. Ještě v Pavlově se odebral do hospody Antona Schneidera. Zde si ve společnosti dalších hostů haurovsky objednal 8 půllitrů pro své hosty a 9. pro sebe. Zaplatil celý účet, podle vyšetřovacího spisu to bylo 54 krejcarů a potom asi o půl šesté k večeru, aniž by byl opilý odešel směrem k domovu. Tak se na této cestě všichni střetli. Protože vojáci byli již dost opilí, chtěli, aby je Hocham odvezl zpět do Stonařova, ale ten chvátal domů, tak to odmítl. Nato se Proksch vzdálil a pokračoval zase sám v cestě domů. Drubek a Hocham pokračovali dál do Pavlova, ale Mathias Niemetz se přidal k Prokschovi. A jak u výslechu uvedl, šel s ním nazpět do Stonařova. Cestou se nějak začali hádat. Proksch prý do něho strčil a uhodil ho svou hůlkou do hlavy. Když se Niemetz začal bránit, uhodil ho po druhé, až hůlka praskla. To ho tak rozčílilo, že skočil do struhy a vytrhl kůl, který byl připevněn u malého stromku, a dal tím kůlem dvě rány Prokschovi do hlavy tak silně, že ten klesl na zem a zůstal ležet, načež ho ještě uhodil potřetí. Když viděl, že se Proksch už nemůže bránit, prohledal jeho oblečení a protože nic nenašel, svlékl ho donaha a nechal ho na silnici ležet a odešel s veškerým šatstvem nazpět do Pavlova. Poslední slova pobitého Frtanze Proksche, které si pamatuje prý byly „Jesus Maria“ Se smotaným zakrváceným šatstvem došel tehdy až do Pavlova k milence svobodníka Drubka, ale nenašel ho doma, ten prý měl být v hospodě. Zanechal tedy pár věcí na této adrese a vydal se do hospody. Zde si dal ještě na posilněnou další pivo, vrátil se k Drubkovým, vzal si zbytek svých věcí a šel hledat pavlovského kočího kvůli noclehu. Franz Hocham když uviděl co má v ruce, tak ho zadržel a on se mu dokonce přiznal, co provedl. Hocham ho tedy hned ráno 14. března odvezl do Stonařova, kde byl vzat do arestu a tedy zadržen. Příslušný referent sepsal žalobu a Niemetz se přiznal, že se chtěl dostat k penězům. Tak se před komisí přiznal k vraždě.

Franze Proksche již dlouho celá jeho rodina hledala, protože se nějak moc dlouho nevracel. Jak potvrdil zeť zavražděného, jeho žena dala podnět k hledání. Franz Proksch ještě žil, když ho jeho syn Vinzenz s kamarádem Johanem Kladenským, pekařským učedníkem, kterého vzal s sebou, protože se v noci bál, našli nahého na cestě ležet. Prý již nemohl mluvit, jen sténal a naříkal, snad prý říkal nějaké slovo jako Erde ( země). S pomocí dalších lidí, z nichž jeden byl člen dobrovolného červeného kříže, Josef Nesger, se pokoušeli o záchranu. Avšak marně asi za hodinu Franz Proksch zemřel.

Protože se již začal případ vyšetřovat, bylo tělo odesláno na pitvu. Kriminální lékař potvrdil, že dostal více ran do hlavy tupým nástrojem a měl opakovně silné mozkové otřesy a roztržené žíly a cévy. Jednotlivé rány nebyly smrtelné, ale četnost a velká síla zapříčinily smrt. Mathias Niemetz se přiznal, že mu dal celkem 5 ran, protože chtěl peníze, které však nenašel, protože zaplatil za obilí a za pivo. V kapse se našly pouhé 3 krejcary. Zápis o prvním výslechu a přiznání vraha putoval na Zemský úřad do Jihlavy. Následovalo podrobné vyšetření případu a zapsání. Ve spise jsou popisovány domy, do kterých vrah v Pavlově vstoupil. Kde měl spát, kde popíjet. Také z jakých nuzných poměrů pochází. Jsou tam také výpovědi domácích lidí, kteří se s ním potkali. Přesně bylo popsáno oblečení a krvavé skvrny na něm, boty a věci, které měl u sebe. Byl proveden přesný popis místa činu a svědomitě zapsán do protokolu. Dále všechny výslechy lidí, které v hospodě potkal. Jak v Pavlově tak i ve Stonařově. Ve spisu figuruje starousedlík Franz Czelouth, zeť zabitého, místní soudce Augustin Krebs, Anna Czelouth, rozená Proksch a syn Vinzenz Proksch a Johann Radkowsky. Další vyslechnutý svědek byl řeznický pomocník Vinzenz Müller. Dále pavlovský obecní úředník Martin Hollenka. Občan Franz Hocham, kterému se říká Hanz Liška. U všech vyslechnutých osob, které potkal v hospodách, je přesně vypsáno, co kdo vypil a kolik zaplatil.

Apelační soud se konal v Jihlavě a verdikt byl smrt provazem. Mathias Niemetz byl odsouzen podle § 117 Trestního zákona za vraždu. Vyšetřovací spis byl projednán a zaslán do místa jeho bydliště a má být uložen na úřadě panství brtnickém, kde je popsáno celé obvinění vraždy na Franzi Prokschovi.

Na základě této smutné historie nechala rodina na místě vraždy postavit honosný kříž, který má na věky tuto smutnou událost všem připomínat. Zápis o celém případu nám předala Silvie, pra pra vnučka zavražděného. A tak až půjdete okolo tohoto kříže, vzpomeňte si, že zde byl ukončen život člověka, který netušil, že právě toto místo, tento čas byla jeho nultá hodina.

Ze zápisu o vyšetřování sepsala Alena Veliká


Stonařov, 2005