Povstání


Roku 1715 byly od základů znovu založeny tak zvaný Otínský dvůr s ovčínem a myslivnou.Toto místo Otín zpustlo před léty, neznámo kdy, načž bylo s Rančířovem koupeno k městu.Stonařovští užívali tento dvůr s jeho příslušenstvím, rovněž tak pustý Kněžský dvůr, který byl odkoupen s městečkem Stonařovem, pokud šlo o luky, trávníky a pastviny, za roční úrok 50 zlatých. Tento Otínský dvůr se dostal během 6 leté správy do tak dobrého stavu, že pole mohla být obdělávána 1.000 měřic výsevu a zastaveno 60 kusů krav, 20 kusů jalovic a 700 ovcí. Stonařovští se znovu prudce vzbouřili a nechtěli vykonávat své roboty a ostatní povinosti, které spočívaly v tom, že udržovali v dobrém stavu rybníky a hráze na stonařovském území, měli se dát používat při rybolovu a nadháněti ryby tam, kde by to bylo zapotřebí.Magistrát (města Jihlavy) uvrhl dva přísežné do vězení, a přesto se nechtěli upokojiti.Naopak ostatní magistrát obžalovali, načež komise krajského úřadu zahájila vyšetřování, při němž však město prokázalo, že získalo městečko Stonařov koupí se všemi vrchnostenskými právy, jaká patřila předchůdci, a že je to také vtěleno v královských zemských deskách…… 1720. Po provedeném vyšetřování vzbouření způsobeného Stonařovskými v roce 1715 sem došel prostřednictvím zemského úřadu rozkaz císaře Karla VI., že Stonařovští jsou povinni vykonávat robotu stejně jako ostatní vesnice.Avšak ti byli přesto tvrdošíjní a nebylo možno je k tomu přimět, až krajský hejtman Říkovský hrozil vězením a také skutečně 6 buřičů dal odvést na Špilberk. Po 3/4 roku byli propuštěni a se svými sousedy slíbili, že budou vykonávat všechny povinnosti. Dlouho však svůj slib nedodržovali.Byli i nadále vzpurní a odvedeni na Špilberk.Dva z nich-Körber a david Russwurm- nebyli doma a utekli.Potom tam byli posláni drábi a šafáři, aby je vyčíhali a dovedli do vězení, což se také stalo. Když však byli vedeni městečkem, udeřili stonařovští zvonem na poplach, mladí a staří, ženy a muži se sběhli, ozbrojili se klacky a podávkami, šafáře a dráby smrtelně potloukli a v takovém stavu je nechali ležet.Pušky drábů rozbili na kusy a spáchali takové ukrutnosti, že z hospodářských úředníků si již nikdo netroufal jít do Stonařova.Byli tak stateční, že trpěli jen jednu osobu, která s nimi mohla vyjednávati.Více jich do městečka vůbec nebylo vpuštěno.Dokonce ženy se opovážily zástupcům padnout pod koně, zadržet je a zamezit, aby prošli. To všechno jim však nepřineslo žádný užitek, neboť z nejvyšších míst došel rozkaz, že toto vzbouření má být rázně ukončeno, což se také ( roku 1722 ) stalo….. 1722. Během nepokojů, které Stonařovští začali v roce 1712 a jež trvají dosud, a během vyšetřování vedeného až do roku 1720, konečně na nejvyšší rozkaz dne 15. Června ( 1722) ve vší tichosti pochodovaly ke Stonařovu 2 kompanie Daunovského regimentu a hodinu před rozbřeskem městečko úplně obklíčily, takže nikdo nemohl vycházet ani vcházet. Oficíři postavili u kostela a ostatních budov stráže a Stonařovští byli násilím nuceni k robotě.Uprchlíci byli přiváděni vojáky do vězení a přidržováni k poslušenství.Nato bylo 6 osob ze Špilberku propuštěno.Brzy po svém návratu však zemřely. Tato vzpoura uvedla všechny obyvatele Stonařova v bídu a chudobu, magistrálu způsobila velké peněžité výdaje a městu mnoho škod, poněvadž město muselo vydržovat vojáky a na svoje náklady, neboť Stonařovští toho sami nebyli schopni.