Někdy před rokem 1500 získala obec Německá Vyskytná sošku kamenného mužíka zvaného tržní panák, neboli Rathausmänd či Rolandsäule.
Soška představovala německého rytíře Rolanda von Bremen ( zjevně šlo o napodobení zvyklosti ze severoněmeckých hanzovních měst ).
Její držení umožňovalo té obci, která ji právě měla v držení , konat každoročně jeden trh navíc, což bylo pro obyvatele velmi výhodné. Soška z Německé Vyskytné ( která si na ni činila nároky i později) byla časem získána obcí Stonařov ( německé prameny hovoří o tom, že Roland stál původně na sloupu na náměstí, odkud byl stonařovskými muži uloupen ) a pokaždé, když byly pořádány trhy, vystavovali ji stonařovští na rynku poblíž místa, kde byli stavěni na pranýř zlí lidé a zloději.
Štoky získali tržní právo až v roce 1562. Trhů měli zpočátku málo, a protože Stonařov mohl konat ročně až 4 trhy, usoudili štočtí občané, že to není spravedlivé a panáčka si půjčovali. Přitom často docházelo k různým sporům, až se jedné neděle štočtí výrostci vypravili do Stonařova. V tamním hostinci dosti popili a nakonec panáčka ukradli a odvezli.Stonařovští je pronásledovali, avšak bezvýsledně.
Ve Štokách byl panáček pro jistotu zazděn do zdi hostince č.p. 25 ze strany od dvora.
Místo bylo vybráno tak, aby bylo pod dozorem – soška byla umístěna mezi sklepem kam chodili narážet sudy a záchody. Tento stav se dlouho neměnil, a pak v průběhu let zanikla i potřeba panáčka vůbec vlastnit.
V říjnu roku 1929 se však konala v hostinci ,, Na radnici,, volební schůze zemědělců pro Štoky a okolí.Přijeli i ze Stonařova, po schůzi se začalo v hostinci popíjet a v nočních hodinách si stonařovští, osvěženi alkoholem , vzpomněli na dávnou křivdu a začali sošku ze zdi vybourávat.Byli však přistiženi , začala rvačka, a tak se snažili sošku rychle ze zdi vylomit a odnést, ale povedlo se jim vylomit pouze hlavu, kterou také s sebou odvezli. Celá věc prý měla i soudní dohru a nakonec zůstal panáček tak, jak jej stonařovští nechali ve zdi bez hlavy.Ta byla později doplněna aplikací z náhražkového materiálu.
Socha Rolanda ve Štokách
Koncem roku 2008 mi kamarád Václav Rod poslal odkaz na článek na Internetu, kde se píše o zazděné sošce, která kdysi putovala mezi Štokama a Stonařovem a později nám ji štočtí nevrátili. Rozjel jsem se do Štoků sošku vyfotit a pátrat po jejím osudu.
Našel jsem zápis s fotkou ve stonařovské kronice a vypátral i zápis o Rolandovi v archívu v Havlíčkově Brodě. Napadlo mě, že když se štočtí brání tomu, aby nám sošku vrátili, bylo by zajímavé nechat udělat repliku originální sošky a domluvil jsem se s bývalým spolužákem Petrem Šindlerem, že nám sošku vyrobí. Nápad podpořilo i vedení městyse a tak se nejméně po sto letech rytíř Roland 28.10. 2009 vrací do míst, kde byl kdysi vystavován, na městečko městyse Stonařova. Jedná se o repliku formou plastiky.
Jak kdysi prohlásil v Jihlavských listech pan Vondrák ze Štoků: Dříve se o sošku naši předci rvali. Já jen doufám, že si stonařovští budou navráceného symbolu vážit.
Akce ,,Návrat rytíře Rolanda do Stonařova,, proběhla za podpory :
Petr Šindler- sochař, Plavec Ladislav, Mgr.Ivan Šulc, městys Stonařov.
Plavec Ladislav, autor.
Autor stránek a textu Ladislav Plavec (vpravo) a Václav Rod společně u plastiky rytíře Rolanda ve Stonařově.
